středa 29. května 2013

Plány Václava Moravce na důchod: koupit chalupu za Prahou a pěstovat tam zeleninku!

Bez obvyklé košile a saka si moderátorské eso Václava Moravce dokáže představit jen málokdo. Podle Ráďových exkluzivních informací však má oblíbený novinář a odborník na žurnalistickou etiku v plánu společenský oděv vyměnit za farmářský úbor a slamák! 


"Kdy je nejlepší zasázet jahody?" a "Co je nejlepší proti plevelu?" dost možná budou nové otázky Václava Moravce. Držitel šesti (ne-li více!) cen TýTý, možná brzy značně změní styl svých otázek. Svým studentům se totiž svěřil s tím, že si je dobře vědom toho, že v televizi a rádiu nebude moci působit věčně.

"A tak už trochu počítám, že zůstanu učit a ve volném čase budu na chalupě za Prahou pěstovat okurky," prohlásil Moravec. Dodal, že už se celkem těší, neboť jeho současná práce - jakkoliv ji miluje - je značně stresující.

Tak až si za pár let půjdete na farmářské trhy pro ovoce a zeleninu, pořádně si pěstitele prohlížejte. Je docela možné, že vám brambory s televizním úsměvem navrch podá Václav Moravec. 

pondělí 27. května 2013

Mých top 5... SONGŮ ZE SOUNDTRACKU DO GATSBYHO

Zdá se, že soundtrack do Velkého Gatsbyho vzbuzuje stejně rozporuplné reakce jako film samotný. Slyším buď chválu na originalitu a spojení současné hudby s jazzem, anebo pohrdlivé řeči o anachronismech a "Džejzet ve dvacátejch letech nežil, nebo jo?".

Já si však tu hudbu i navzdory své nechuti k většině současné hudební scény poměrně oblíbil, neboť smíchání s filmovým stylem a trochou jazzu a retro nádechu ukázalo, že i umělci, které běžně nevyhledávám, by se dali poslouchat, kdyby se trochu víc snažili.

5. Bryan Ferry Orchestra - Love Is The Drug Bryan Ferry je staromódní jazzman, který se bez elektronických udělátek dokázal prosadit i dnes. Díky tomu, že se objevil na soundtracku do Gatsbyho třeba ukáže současné generaci, jakou měla hudba dřív úroveň...



4. Sia - Kill And Run Ve stylu šansonů k Jamesi Bondovi soundtrack obohatila svým dramatickým hlasem Sia. Kill And Run se svým textem do Fitzgeraldova příběhu báječně hodí, ale ve filmu jsem ten song nikde nezaznamenal - opravdu ho ze snímku Luhrmann vynechal, nebo jsem si ho jenom nevšiml?

3. will.i.am - Bang Bang Charleston ke 20. letům patří stejně jako k dnešku remixy. A tak will.i.am spáchal remix charlestonu. Prvoplánové? Ano, ale neuvěřitelně chytlavé.


2. Fergie - A Little Party Never Killed Nobody Tenhle bouřlivý song mě upoutal už v trailerech na Gatsbyho. Ukazuje divokost, nespoutanost a chuť do života, které předcházely velkému pádu. A malá party ještě nikdy nikoho nezabila, viďte? Skvělý letní party song...


1. The xx - Together Zpočátku mi to přišlo nevýrazné, ale když jsem zbytek soundtracku oposlouchal, tohle mě ohromilo teprve když jsem to slyšel poněkolikáté. Ta zvláštní nesmlouvavá tikavost jako by znázorňovala, že čas letí... A na konci brnkání kytar a hlasy doprovodí smyčce a je to paráda. Mainstramově alternativní The xx, jak je máme rádi...


Nutno dodat, že kromě songů z oficiálního soundtracku ve filmu zazněly i skutečné dobové hity jako Let's Misbehave. A dech brala jazzová verze Bachovy Toccaty a Fugy, monumentální Rapsodie v modrém (proti ohňostrojům) a foxtrotové zpracování Lany Del Rey (ta holka se hodí do jazzového klubu!).

čtvrtek 23. května 2013

Muslimové řežou lidem hlavy a pálí auta. A Evropská unie reguluje bazény

Tento týden je poměrně bohatý na šťavnaté události. A nemyslím teď zrovna rozchod Roberta Pattinsona s Kristen Stewart.

Ve Stockholmu už bezmála týden imigranti podpalují auta, rabují obchody a útočí na policisty, protože se cítí být diskriminovaní. Prý nemůžou sehnat práci - nejspíš nikdo nechce zaměstnat člověka, kterému přes šátek není vidět do obličeje, neumí jazyk a ve volném čase odpaluje bomby.
Pokud se nevzpamatují přistěhovalci,
snad se vzpamatuje Evropa!

Mladí muslimové však násilím ve Švédsku, jedné z nejsociálnějších a nejtolerantnějších zemí světa, potenciální zaměstnavatele určitě nenadchnou. Kdyby se místo flákání po mešitách a kouření vodní dýmky raději učili jazyky, chodili do školy nebo se zapojili do společnosti třeba otevřením stánku (kebabů není nikdy dost!), všem by bylo lépe.

A otřesná zpráva přišla z Británie, kde za bílého dne dva černí muslimové uřezali kolemjdoucímu vojákovi hlavu. Šokovaným přihlížejícím jenom sdělili to, co už jsme všichni stejně věděli, tedy že naši civilizaci chtějí zničit.

A kdo čekal, že Velké Británii nějak projeví soustrast či nabídne pomoc Evropská unie, ten se zmýlil. Bruselští byrokraté mají příliš práce se sepisováním dvoutisícstránkového nařízení ohledně prodeje peroxidu vodíku do bazénů. Ten má být od ledna přísně regulován - kdo si bude chtít vyčistit bazén, ten bude muset úředníkům vypláznout tři stovky. Proč? Protože peroxid vodíku může být údajně zneužit k výrobě bomby.
"Soudruzi! Slyšel jsem, že pořád ještě existují nějaké
oblasti života, které jsme nezregulovali!"

Evropská unie se ve své blahosklonné pacifičnosti rozhodla nebojovat přímo proti teroristům, nýbrž proti vlastním občanům. Počítám, že zanedlouho taky budou nůžky na prodej pouze v obchodech se zbraněmi, protože jsou ostré. Myslím přitom, že by mnohem účinnější bylo začít proti teroristům bojovat aktivně.

Pokud totiž Evropané kvůli strachu byrokratů z potenciálních hrozeb přijdou o svobodu, základní princip západní civilizace, teroristi už vyhráli.

Za karikaturu Evropy a Araba děkuji nevyčerpatelnému sběrači internetových kuriozit a zajímavostí Martinu Holzknechtovi!

neděle 19. května 2013

Velký, extravagantní, dekadentní Gatsby. A mrcha Daisy

Gatsby má spoustu přídavných jmen. Nejznámější je samozřejmě to z názvu Fitzgeraldovy knihy - Velký. Po zhlédnutí filmového zpracování od mistra kýčaře Baze Luhrmanna mě však napadá milion dalších:

  • Extravagantní Gatsby - tolik šampaňského, konfet a šílených módních kreací nikde neuvidíte
  • Retro Gatsby - samozřejmě je to zasazeno do horkého léta roku 1922, takže očekávejte mikáda, cigarety na špičkách, spoustu brilantiny, krásná auta a charleston i foxtrot 
  • Dekadentní Gatsby - charleston v bazénu, popíjení zakázaného alkoholu, pokleslá morálka
  • Dechberoucí Gatsby - některé záběry (zvláště ty na večírcích) jsem nemohl očima vstřebat komplet, protože bylo pořád nač se dívat
  • Aktuální Gatsby - nejen díky hudbě (v soundtracku se jazz mísí s hip hopem a dalšími současnými styly), ale i hospodářské krizi, která bouřlivým 20. létům následovala a visí ve vzduchu tak hmatatelně, že si všichni užívají, dokud to jde (my už ji snad máme za sebou), a díky nečernobílým postavám (kdejaká celebrita si s Daisy může podat ruku)
Osobně si myslím, že jde o Luhrmannův nejlepší film, protože na rozdíl od Moulin Rouge a Romea+Julie, kde byla extravagance a kýčovitost našroubovaná uměle, do Fitzgeraldova světa zbohatlíků na východním pobřeží v bouřlivých 20. letech se prostě hodí. 


Filmového labužníka jako jsem já potěší narážky na historii kinematografie: reklama na Robina Hooda s Douglasem Fairbanksem, úhel kamery v bazénu jak ze Sunset Boulevardu, černobílé zrnité art-decové logo Warner Bros. na začátku filmu, Gatsbyho sídlo coby palác Xanadu z Občana Kanea... 

Jazzová historie světa
Úplně samostatnou kapitolou je hudba, kterou spousta lidí kritizuje (ostatně jako celý film: Gatsby je zřejmě jeden z těch rozporuplných filmů, které budete buďto milovat, nebo nenávidět, ale jejichž skutečnou hodnotu ukáže až čas). Mně osobně se tam hodila. Navíc kromě songů ze soundtracku se můžete těšit na jazzovou Toccatu a Fugu od Bacha, monumentální Rapsodii v modrém od Gershwina, která vás téměř dovede k slzám, a foxtrotovou verzi songu Young And Beautiful od Lany Del Rey. 

Leonardo hraje skvěle, protože on nehraje, on JE Jay Gatsby. Carey Mulligan je lidštější Daisy než v knize, ale pořád mrcha. Proč je Daisy Buchananová mrcha?
Kdybyste se ve světa Gatsbyho nemohli
zorientovat. OBSAHUJE SPOILERY!
  • nejdřív si Gatsbyho nevezme, protože nemá peníze
  • pak si Gatsbyho nevezme, i když má peníze, protože to jsou "nové" peníze
  • nechce opustit svého bohatého manžela, kterého ani nemiluje, protože by přišla o společenskou prestiž
  • SPOILER! to ona zabije Myrtle, ne Gatsby, a ani se ho nesnaží opravit, když gentlemansky vezme vinu na sebe
  • SPOILER! nejenže Gatsbymu nakonec ani nepřijde na pohřeb, ona mu ani nepošle kytky!
Gatsby je pro Daisy prostě příliš dobrý. 

No ale zpátky k filmu. Ten splnil mé představy a očekávání a já ho určitě chci vidět znovu. Je lepší než verze ze 70. let s Robertem Redfordem, protože je odvážnější, odvázanější a temnější. Doporučuju nejen fanouškům knižní předlohy!

pátek 17. května 2013

Léto je tady! A ovoce s ním...

Miluju ovoce. 

Jednak je zdravé - čistí tělo, udržuje pocit sytosti, takže se člověk nepřejídá a obsahuje spoustu vitamínů a bůhvíčeho dalšího - a jednak mi moc chutná. V obchodech i na různých trzích už jde navíc sehnat i takové, na které člověk během zimy nenarazil, ač se snažil sebevíc.

Jahody, nektarinky, hrozny, pomalu už začínají i mé oblíbené broskve a nemůžu se dočkat melounu... Když se k tomu ještě přidají celoročně dostupné banány a jablka, člověku dojde, na kolik různých způsobů si může ovoce připravit jako lahodnou a zdravou svačinku.

Dělám si teď hodně ovoce s jogurtem, beru si ovoce do školy i jen tak do krabičky. Už je taky natolik hezky, že se dá chodit běhat, a tak se snažím třikrát až čtyřikrát týdně hned po probuzení rozhýbat organismus.

Navíc jsem se konečně odhodlal k nákupu mnou vytvořeného müsli z Mixit.cz. Radost mi jen kazí, že toto krásné počasí a ovoce u nás není celý rok. Buďto si budu muset počkat na ono pověstné globální oteplení, nebo se přestěhovat někam na jih...

středa 15. května 2013

Z Reflexu kvůli Šafrovi odcházejí první redaktoři! Víme kteří!


Když jsem zde před týdnem psal obhajobu prvního čísla Reflexu pod vedením Pavla Šafra, nevěděl jsem ještě, že uvnitř společenského časopisu to pěkně vře.

Reflexem na příchod obávaného Bulvarizátora je odchod hned tří až čtyř tváří oblíbeného magazínu.

Ti údajně hned na první poradě s Pavlem Šafrem zjistili, že spolu nenajdou ani pracovní, ani lidské slovo, a tak raději opouští redakci. Podle Ráďových interních zdrojů jde o art direktora Roberta V. Nováka, editora Miloše Kozumplíka a redaktora Petra Volfa.

Z jiného zdroje jsem se ale dozvěděl, že pokud miliardář Andrej Babiš skutečně koupí českou pobočku vydavatelství Ringier Axel Springer, jak se šeptá v posledních týdnech, Šafr nejspíš zase bude muset odejít. Stejně jako Libuše Šmuclerová. Babiš prý nemá rád ani jednoho z nich.

Bude moci Pavel Šafr konečně začít vytoužené studium umění ve Florencii, nebo jsou spekulace o Babišově touze po vlastní mediální korporaci pouhou fámou? A stane se z Reflexu skutečně týdenní verze Blesku, jak se odcházející zaměstnanci obávají?

Celou kauzu bude Ráďa i nadále sledovat!

pondělí 13. května 2013

Trapná propaganda EU: když reklama obraz spíš poškodí než vylepší

Při brouzdání po zpravodajských webech jsem narazil na zvláštní titulek, který mi jaksi neseděl do stylu iDnes. 

EVROPSKÁ UNIE NEJSOU JEN PŘEDPISY A NAŘÍZENÍ, SVÝM OBČANŮM TAKÉ POMÁHÁ

No a samozřejmě když jsem ten titulek připomínající práci redakce školního časopisu rozklikl, ukázalo se, že mě můj mediální instinkt nezklamal: jde o komerční sdělení. Může ovšem fungovat?

Už na první pohled je jasné, že zde něco není v pořádku. V normálním článku na iDnes by nepoužili tak pozitivní a "vlezdoprdelkovský" styl. A když čtenář ještě před titulkem uvidí nápis, že se jedná o komerční sdělení - má potřebu číst dál?

Kdo si dobrovolně čte reklamy?

Já si ji ze zvědavosti prolétl, abyste se nemuseli obtěžovat vy. Perex - nejdůležitější část článku (první odstavec hned pod titulkem, pro neznalé) style připomíná běžná propagandistická hesla: 
Může se zdát, že členství v Evropské unii přináší jen povinnosti. Lidem ze zemí Unie ale nabízí i mnoho práv. Ta se mohou hodit při cestování do ciziny, studiu, hledání práce za hranicemi nebo při koupi zboží. Představit je chce Evropská unie v celoroční kampani, která se nazývá Evropský rok občanů.
Největší dáreček pro odpůrce EU ovšem čeká až pod nicneříkajícím obrázkem s modrým glóbusem zaměřeným na Evropu. Tam pisatel zdůvodňuje existenci EU tím, že reguluje, co se dá (a řeči o zbytečných povinnostech v úvodu, zdá se, byly pouze návnadou):

Mezi největší úspěchy poslední doby patří stanovení maximální částky, kterou vám operátoři mohou účtovat za volání ze zahraničí. 

Jé! To jsme rádi, že Unie zase zavedla milion pravidel navíc, určitě to přispěje k větší konkurenci mezi operátory... Nejvíc mi ovšem vadí tón, s kterým článek regulace popisuje jako to nejlepší, co nás mohlo potkat. 

Regulace podle eurokratů vyřeší všechno. A když ne, tak
jich je málo!
Následuje snůška obvyklých průpovídek o možnosti vycestovat za studiem a prací do zahraničí (jako by EU měla patent na cestování). O kvalitě programů typu Erasmus, kde studenti mohou strávit rok chlastáním v zahraničí raději pomlčím, protože někteří spolužáci o tom uvažují a nechci být za zloducha, který jim ničí sny.

O tom, jak je EU zbyrokratizovaná svědčí srozumitelnost textu, kde se to jen hemží výrazy: EUROPASS, EURES atd. 

Je jasné, že si Evropská unie snaží napravit poškozenou reputaci. Jenže myšlenka, že se jí to podaří skrze uboze napsané a na první pohled viditelné PR články, je hodně vedle. Co třeba ty "zbytečné povinnosti", od kterých se distancuje, raději skutečně zrušit? Bylo by to levnější než tato trapná reklama.

neděle 12. května 2013

Vyhlašuji válku velkému V!

Nedávno jsem musel psát několik dopisů lidem, které neznám, a tak jsem chtěl vypadat chytře. Proto jsem V dopisech psal Všude "Vaše práce" a "určitě Vám odepíšu" a tak dále. A myslel jsem, že se z toho zblázním.


Když píšu mail lidem, které jsem už V životě Viděl osobně, píšu "vám", "vaše", "vy" a podobné Výrazy s malým V. Jednak proto, že to neuvěřitelně ušetří čas, ale také mi přijde, že toto rádoby zdvořilé Vznešenostní oslovování dnes čím dál tím Víc působí jako anachronismus.

Navíc mi to zprotivili idioti, kteří Velké písmeno používají i V oslovení Ty, Tobě nebo V případech, kdy se Velké písmeno nepíše. Uvedu příklad:
Šel jsem k Vám.
Tady někdo chtěl působit natolik na úrovni a Vzdělaně, až to přehnal. Za tohle prznění češtiny bych Vraždil. 

A tak jsem se rozhodl, že pokud zrovna nebudu psát britské královně nebo panu děkanovi, Velkému V se budu Vyhýbat.

Vyhlašuji Válku Velkému V!

sobota 11. května 2013

Knižní tipy na květen

Venku už je poměrně hezky, tak popadněte knížku a upalujte ven na lavičku! Není nic lepšího než si číst a přitom se slunit - vstřebávat vitamín D a dobrý příběh. Co vám doporučím teď?

Natočil jsem nové Knihoblogy, tak mrkněte na dvě dvouminutová videa a nechte si poradit od knižního znalce mého formátu!

OSTRÉ PŘEDMĚTY jsou psychologický thriller od Gillian Flynnové, kterou média označují za vůbec nejlepší současnou spisovatelku. Její knihy jsou obvykle soustředěny kolem komplikovaných jedinců a na konci čeká zvrat, který nejde uhádnout, ač se snažíte sebevíc.

NELEHKÝ DEN je příběh, který se čte stejně snadno jako jakýkoliv válečný či špionážní román, jenže se liší tím, že jde o popis skutečné mise. A to přímo té, při níž před dvěma lety Američané zabili Usámu bin Ládina, nejhledanějšího teroristu na světě. Autor část zisku věnuje válečným veteránům, takže koupí knihy přispíváte na boj s terorismem.

Navíc v druhé půlce měsíce Odeon ve své edici Světová klasika vydá luxusní vydání Velkého Gatsbyho, na které už se taky moc těším kvůli filmu.

A ještě se chci pochlubit první fan girl Knihoblogu. Pod videorecenzi na 1Q84 napsala:
I dont understand even a single word but i like this video. And you look so cute. This version of 1Q84 looks nice. I like it more than usa version!
!!! 
 

pátek 10. května 2013

Když si Lana Del Rey vezme inspiraci z Fantazie, je to... fantazie!

Lana Del Rey dnes na YouTube pustila hudební klip ke svému gatsbyovskému songu Young And Beautiful, který se v ústředním refrénu ptá "budeš mě milovat, i když už nebudu mladá a krásná?". Odpověď zní ano. Lanu budeme milovat vždycky, protože její snová inspirace téměř zapomenutými úseky historie je kouzelná.

Podívejte se na klip...


Mladá zpěvačka si tentokrát vzala notnou dávku inspirace z Disneyova zvláštního animovaného filmu Fantazie (1940). Stokowski tentokrát nediriguje Toccatu a Fugu od Bacha ani Louskáčka od Čajkovského, efekty s barevným osvětlením a stínohra jsou ovšem totožné. Stejně tak i drobné art-deco prvky.



A výsledkem je báječné melancholické retro, na jaké jsme od Lany zvyklí. Po jejím coveru šedesátkového hitu Summer Wine tak retro princezna nepřestává dokazovat, že je věrná svému jedinečnému stylu, který jí sluší.

čtvrtek 9. května 2013

Návrat Pavla Šafra do Reflexu není žádná katastrofa!

Když se před nějakým měsícem objevila na internetu zpráva, že Pavel Šafr se vrací na místo šéfredaktora Reflexu, většina mých známých z médií se zděsila. I já jsem měl obavy. Pavel Šafr je novinář proslulý mnoha pragmatickými názory, které část intelektuální veřejnosti často nesdílí. 

Dnes vyšlo první číslo pod "Bulvarizátorovým" vedením. A musím říct, že rozhodně nejde o žádný odpad. Dokonce jsem si s chutí přečetl víc článků, než v posledním čísle. Včetně Šafrova výborného úvodníku o Miloši Zemanovi. 

Šafr umí vypíchnout aktuální situaci tak, jak ji cítím i já a sdělit svůj (v tomto případě i můj) názor tisícům čtenářů. Jako jediný časopis začal Reflex upozorňovat na možnou blížící se oranžovo-rudou koalici, která velmi pravděpodobně vznikne po příštích volbách, a ukazuje možné následky.

Ta ironie, nadsázka, politická satira a neúprosná kritika na zdejším mediálním trhu značně chyběla.

Líbí se mi, když si časopis najde svůj úhel pohledu a politické zaměření. Když se z média stane názorová platforma, kterou podobně smýšlející lidé s chutí pravidelně čtou a vidí, že nejsou ve svých postojích osamoceni.

Takže je vše v pořádku: pivo chutná pořád stejně dobře, ovoce je čím dál tím levnější a Reflex se pořád dá číst. Není svět báječné místo k životu?

středa 8. května 2013

KOMIKS: Superman v alternativní realitě neslouží hvězdám a pruhům

Mám rád alternativní reality, teorie "co by, kdyby" a originální pohledy na dobře známou tematiku. Proto jsem si nemohl nechat ujít komiksovou knihu Superman: Rudá hvězda. Ta si pohrává s myšlenkou, že Superman nepřistál ve Spojených státech, nýbrž v Rusku. A začal sloužit tamějšímu totalitnímu režimu.

To mě ohromně zaujalo: vždyť Superman spolu s jablečným koláčem, vlajkou hvězd a pruhů a sochou Svobody patří k symbolům Ameriky. Jak by to dopadlo, kdyby se pokoušel americké hodnoty zničit pod vlajkou srpu a kladiva? 

Ukázalo se, že moje fantazie je bohatější a pestřejší než ta tvůrců, neboť podle mého z výborného nápadu nedokázali vytěžit tolik, kolik by mohli. Abych to podal slovy soudruhů z Moskvy: "Plán splnili pouze na 60 procent!"

Líbila se mi šedá technicolorová atmosféra připomínající filmy a fotografie z 50. let, kdy hrozilo, že se ze Studené války stane konflikt příliš žhavý na to, aby jej planeta vydržela a konec mohl přijít kdykoliv. Líbila se mi i obálka zobrazující Supermana ve stylu propagandy. Nedávno jsem dělal referát na propagandu během 2. světové války a ten styl (písmo, výtvarné pojetí...) mě hrozně fascinuje.

Jenže slabinou komiksu je příběh. Je rozdělen na jakési tři kapitoly, jenže skutečně zábavný je možná jeden (když přimhouřím oči, tak jeden a půl). Pak si tvůrci začali vypomáhat různými vedlejšími postavami ze světa Supermana, s nímž nejsem zas tak dobře obeznámen. A pro člověka, který je rád, že pozná Clarka Kenta a Lois Laneovou, zápletka občas nedávala smysl.

V tom mě komiks zklamal. Myslel jsem, že půjde o skutečně výjimečné dílo (jako třeba Watchmen - Strážci s geniálně promyšlenou zápletkou), ale jde o pouhé béčko, které se schovává za luxusní obálkou.

pondělí 6. května 2013

Očekávané se stalo skutečností! Ráďa v Praze je na YouTube! Podívejte se na veselou grotesku i vy!

Mnoho týdnů namáhavé duševní i tělesné námahy se zhmotnilo v desetiminutové grotesce, kterou filmové ateliéry Radka Blažka zveřejnily právě teď!

Budete se smát humorným situacím, žasnout nad hereckými výkony a nepochybně vás pobaví i cameo jisté osobnosti českého veřejného života...

Ráďa v Praze je moje 6. groteska a dnes máme 6. května 6 hodin večer, ale hvězd v ní najdete víc než 6 - je jich tam víc než na noční obloze!


Anotace: 

Ráďa s Bertou chtějí jet na výlet do Brna, jenže souhrou náhod skončí v Praze. V ulicích hlavního města Ráďu okouzlí půvabná Pražanda, zatímco Berta se seznámí s Ráďovým bratrancem. A co když se do toho všeho ještě připlete kočárek s gumovou panenkou?

Šestá groteska Radka Blažka je podle kritiků ze všech nejlepší. Jako obvykle v ní najdete velkou porci ztřeštěné zábavy, dávku retro atmosféry a víc hvězd než na noční obloze. Prostředí velkoměsta a množství mladých talentů však z filmu činí jedinečný zážitek, který budete chtít prožívat znovu a znovu.

Navíc možná přijde i speciální host...

pátek 3. května 2013

Ráďa v Praze: Zážitky z natáčení

Z každého natáčení mám spoustu veselých a zajímavých zážitků. Když jsme například natáčeli Ráďovo rande, Kristýna musela jít přes půl města v šatech ušpiněných od šlehačky, při natáčení Jarních Ráďovánek loni na jaře se zase málem vyboural jeden řidič, když namísto silnice sledoval Bertiny vzdouvající se bílé šaty.


Tentokrát jsme natáčeli v centru Prahy, takže šance na zajímavý zážitek se zvýšily cca o milion procent. A první zajímavá příhoda se udála už necelou hodinu od první klapky. 

Podle plakátů a promo fotek jste si mohli všimnout, že v Ráďovi v Praze hraje důležitou roli kočárek. V jedné scéně jsme jej s Martinem, který hraje mého bratrance, měli pustit z kopce. To jsme taky udělali, jenže jsme museli přestat natáčet, neboť jedna kolemjdoucí turistka začala zplna hrdla ječet: "Oh my god!" a ukazovala na kočárek řítící se z kopce a držela se druhou rukou za srdce. Já jí musel ukázat, že v kočárku není živé dítě, aby se uklidnila.

Po několika pokusech jsme záběr natočili a mohli jsme se přesunout na další. Když jsme se přesunovali z jedné lokace na druhou, jeden nejmenovaný člen štábu měl k dispozici auto nazvané "Maggie". Kupodivu jsme se do něj vešli všichni - bylo nás šest. Jenomže jezdit v takovém počtu v jednom autě není zrovna košer, a tak jsem - pohodlně rozvalen na sedadle spolujezdce - volal na čtyři sardinky dozadu: "Dělejte, že jste tam jen tři!".
Ráďa v Praze: 6. května!
Aby toho nebylo málo, zrovna ten den bylo v pražských ulicích mnoho policistů a projížděli jsme i kolem Ministerstva vnitra. Když řidič poznamenal, že si doma nechal i papíry, měli jsme žaludky až v krku, ale nakonec jsme z pekelné jízdy vyvázli bez pokut a vězení.

A podělím se ještě o jeden zážitek. Při natáčení v samotném centru Prahy se ke Kristýně seběhl hlouček asijských turistů a začali se s ní fotit a pózovat. Říkali, že se jim hrozně líbí, načež Kristýna odpověděla, že natáčíme film. To v nich vyprovokovalo ještě větší zájem a matky začaly naším směrem postrkovat i své děti.

Navíc nám navzdory původním obavám celkem přálo i počasí a v neděli brzo ráno jsme měli Karlův most a centrum Prahy víceméně pro sebe. Bylo to moc hezké a doufám, že se vám Ráďa v Praze bude líbit stejně jako štábu a kritice.

středa 1. května 2013

Hollywoodská hvězda Deanna Durbin zemřela v 91 letech

Když jsem na tomto blogu před rokem psal o legendách klasického Hollywoodu, které jsou doposud mezi námi, Deannu Durbin jsem opomněl. Není v Česku tolik známá (ačkoliv za první republiky se u nás její filmy promítaly), ale v USA se její úspěch v lehkých muzikálech a komediích během krátké kariéry v letech 1936 až 1947 let dal srovnat s úspěchy Shirley Temple či Judy Garland.

V roce 1936 dělala konkurz na hlas Sněhurky v Disneyho připravovaném animovaném filmu, ale podle Walta měla příliš dospělý hlas, a tak roli nedostala.

Deanna Durbin se narodila 4. prosince 1921 a zemřela před několika dny (rodina neupřesnila datum ani příčinu úmrtí) ve věku 91 let.

Byla oblíbenou herečkou Anne Frankové, Winstona Churchilla i Benita Mussoliniho. V roce 1938 spolu s Mickeym Rooneym (ten je o rok starší a dosud hraje!) získala Oscara pro mladé talenty.

V roce 1947 se Deanna stala nejlépe placenou ženou v Hollywoodu, ale ten největší úspěch už měla za sebou. S tím, jak dospěla, chtěla od komedií a muzikálů přejít k dramatu a vážnějším rolím, jenže divákům se to nelíbilo a filmy neměly takový úspěch, jaký si Deanna představovala.

Podobně jako v případě Shirley Temple, i jí publikum odmítlo prominout, že vyrostla. Deanna proto v pouhých 26 letech ukončila kariéru a zbytek života strávila částečně ve Francii, částečně ve Spojených státech. Třikrát se vdala a vyhýbala se světlům reflektorů téměř stejně důsledně jako Greta Garbo. Rozhovory poskytovala pouze výjimečně.

Deanna Durbin ovšem ukázala, že ačkoliv dětská hvězda nemusí zvládnout přechod k vážnějším rolím, může žít dlouhý a spokojený život...