pátek 6. dubna 2012

Home Sweet Home

Po dvou týdnech jsem zase jednou přijel domů.

Je fajn zase usednout za svůj psací stůl ve svém pokoji, poslouchat konverzaci rodičů, podrbat psa za uchem a dokonce i bráchovo drnkání na kytaru, které mě dřív štvalo, mám teď za příjemnou kulisu (možná je to ale taky tím, že se za tu dobu zlepšil a nehraje pořád to stejné).

Je super se svalit do křesla v obýváku a jen tak si surfovat mezi stopadesáti televizními programy (konečně jsem už viděl od začátku do konce nové Události, ale o tom až někdy jindy).

Je božské večer ulehnout do své vlastní postele, sáhnout po knížce nebo časopise, které jsem nechal rozečtené na nočním stolku, a pokračovat tam, kde jsem přestal, jako by se nic nestalo.

Je skvělé domluvit si schůzku s dlouho neviděnými přáteli a strávit večer povídáním a hraním hloupých her (protože o ty hry ve skutečnosti ani moc nejde).

Je zajímavé projít se po rodném městě a pozorovat, kolik věcí se za tu poměrně krátkou dobu změnilo (Cože? Nový obchod s čokoládou? Kebab se přestěhoval?) a kolik ne (Hm. Tu díru uprostřed silnice mohli opravit. A ten strom před gymnáziem si říká o pokácení už asi deset let a pořád tam stojí...).

Výhodou kočovného života studentů je, že se během školy můžou těšit domů, a doma pak zase na školu a spolužáky. A jak říkávala moje prababička: není lepší způsob, jak strávit život, než těšením se.

Žádné komentáře:

Okomentovat

... a tak jste pravili vy!