Účet na Twitteru jsem si založil 10. srpna 2011, oproti mediálním mágům a technickým odborníkům pozdě, oproti amatérům a dalším mudlům s předstihem. Zalíbila se mi totiž představa publikovat ty nedůležité maličkosti, jež doopravdy tvoří naše životy.
Na Facebook jsem v té době psal už jenom statusy, které měly za cíl nasbírat co nejvíc "Líbí se mi", aby mělo moje ego dobrý pocit. Proto mě Twitter okamžitě nadchnul. Twitter totiž je od toho, aby člověk psal krátké hlouposti, které by na Facebooku nasbíraly maximálně pět "lajků" (pokud vůbec nějaké).
S postupem času mi došly supervtipné nápady na supervtipné statusy na Facebook a já jsem namísto svých obvyklých 20 Líbí se mi, začal dostávat stěží 10. Od té doby jsem na FB víceméně jako pozorovatel a používám ho ke sdílení fotek. Prchavé kouzlo Facebooku totiž tkví v tlačítku "Like". Jeden čas jsem byl schopný prosedět u počítače celé odpoledne v naději, že se objeví červené okýnko s upozorněním, že se někomu líbil můj status.
Twitter má sice obdobné tlačítko "Favorite", ale přijde mi, že většina z mých (teď už 30) followerů ho nepoužívá. Namísto toho má Twitter funkci "Retweet", která je svým způsobem taky návyková, ale dokud se člověk vysloveně nepídí po tom, zda jeho příspěvek někdo sdílel světu dál, vůbec to nevidí.
A co oči nevidí, to srdce nebolí.
(Na Twitteru mě najdete pod nickem @radablazek)
Žádné komentáře:
Okomentovat
... a tak jste pravili vy!